Ztracená naděje

Záře měsíce dopadá na chladnou zem,
hvězdy udávají cestu osamělým poutníkům.
V zahradě smutku, tam kde mráz hladí mramorové kameny
tam se vydáváš hledat svou duši.

Beznadějné pátrání v tomto mrtvém světě.
Jen plamínek svíčky houpe se v povětří
a ticho - jenž jemně přeruší přeryv větru.

Jediná naděje v srdci hořící chce stále žít,
nevzdává se a bojuje o své jediné bohatství.

Záře měsíce slábne pod tíhou temného mraku.
Stále doufáš že příjde, že vyplní ti tvé přání.
Tvé prázdné oči hledí k zemi.

Nic..v zahradě smutku, tam kde mráz hladí mramorové kameny,
tam hladí nyní i ten tvůj...