Zrada

Ach, když nadechnu se,
cítím známý chlad.
To tvá dýka zabodla se
prudce do mích zad.

Ze zad mi trčí,
odtéká mi krev,
jako slzy z mích očí,
co kapou na můj ret.

Ach, proč zrada tak bolí?
Proč zapomenout nejde?
Proč srdce se mi drolí?
Však, co na tom sejde?

Teť už si nevšímáš padlého anděla.
Toho co bodls ho do jeho zad.
Vždyť mnoho jsem po tobě nechtěla.
Jen abys mě měl aspoň trochu rád...