Anotace: Všem opět pohlazení...konečně se mi podařilo vstát a sem jít...tak báseň stvořena v minutě...proto vím, že nic moc, ale píši ji sem a klid do vašich dušiček, mně není vůbec dobře...píši, jak cítím, tak se nezlobte...
Smrt...ta mě má ráda...
ano, už si mě žádá...
proč, já toužila po lásce...
teď přežívám a není to legrace...
Proč to tak bolí...
asi mě to zkolí...
já nevím, co dál...
život si se mnou hrál...
Můj milý mi ránu dal...
rodiče mi "osud" vzal...
kam já mohu jít...
proč mám tu žít...
Stále samé otázky...
to bez jediné nadsázky...
prostě mě to ničí...
všechno ve mně křičí...
Běž a už to udělej...
už máš jen beznaděj...
tak již to ukonči vskutku...
a nepoddávej se smutku...
Jj, naděje umírá poslední, všecko vzdát a zahodit je příliš jednoduché, proto se trápíme a stále bojujeme, jenomže kde pořád brát ty síly ...
22.01.2008 17:03:00 | NikitaNikaT.
Hlavně neskonči svůj život...musíš pořád věřit že jednou bude líp...a ono bude,neboj:)
21.01.2008 16:54:00 | už ne pernikova princezna