?

Na konci muk je pocit prázdnoty,
nervy se usadí, jak žulové náhrobky,
strnulé srdce se smutně ptá:
"Tos byl ty? Včera či snad před lety"

Mé nohy jsou z kamene
- jdou mechanicky vpřed,
šlapou zemi i vzduch
lhostejno kam.

Ta chvíle je z olova,
jež v mé mysli zůstává
a jak těch co zmrzli, obraz sněžení,
nejdřív chlad pak smíření.