Anotace: Zamyšlení nad štěstím, životem a smrtí...ani nevím, kde se to ve mně vzalo....
Jsou dny, kdy štěstěna nás líbá,
záhy ukáže svou pravou tvář.
S ďábelským úsměvem, jak divá,
nepřestává se šíleně smát!
Jak funebrák, co za rakví se táhne,
oblečen je v černý šat,
nad smrtí jen rukou mávne,
z ničeho už nemá strach.
Co na něj čeká - on to ví,
studená díra,
pach mrtvolný,
až srdce svírá...
prostřední sloka trochu drhne,ale jinak povedené dílko... a jak říká Šerák, po ránu docela síla :)
22.04.2008 11:04:00 | saddova