Slunko - ale stále smutno...

Sluníčko svítí dnes, ano,
ale já mám smutné ráno.
Nechci již v té bolesti žít,
tolik strachu v sobě mít.

Slunko je na modré obloze,
snad je vám dnes blaze.
Přeji to všem, ač sama trpím,
kdy to skončí, to opravdu nevím.

Slunko se na mne přes okna dívá,
já ležím, nemohu vstát, má duše nezpívá.
Píši tu asi nesmysly, ale je to náhlý pocit,
kéž by můj život jiným směrem procit.

Slunko tak hodně hřeje,
ale když jsem plna beznaděje?
Tak už mě netrap osude,
lépe již fakt nebude?

Sluníčko mám ráda moc,
bože, prosím Tě o pomoc.
Trpím, ale umřít nechci,
no tak již konečně k věci.

Slunko chci ještě chvíli užít,
pár šťastných chvil prožít.
Je mi zle, sotva dýchám,
nechci dny, co jen vzlykám.

Sluníčko, chtěla bych Tě ještě vídat,
na svůj zánik se ještě nedívat.
Nevím, zda skončí život můj,
ale já skončit nechci, andílku při mě stůj.

Sluníčko, zahřej mě maličko, prosím,
tolik bolesti v sobě nosím.
Chtěla jsem umřít, ale již tak nepíši,
snad má chuť bojovat mě někdy vzkřísí?

Sluníčko, je krásné, když svítíš,
proč tolik bolesti, ani nevíš.
Mám chuť to ještě zvládnout,
snad myšlenky zlé mé tělo neovládnou.

(Snažím se bojovat, ač mi je zle ... moc - ale nechci litovat, ač je to bezmoc ... MUSÍM ...)