Anotace: Byl napůl, dva v jednom, dalo by se říci.
Konečně...právě teď.
Zamotán
ve smyčce života,
a dušen jeho živelností.
Plačící
hledá na dně svého srdce
kapku citu.
Mráz
mu sežehl dlaň,
našel jen ledovou slzu.
Snažil se
hřát ji vlastním dechem
a sám přestal dýchat.
Všichni
se dobře bavili.
Zase jeden z jeho vtipů…
Utahuje se
smyčka,
pozval bolest dál.
konečně něco cítí…
11.08.2008 20:37:00 drsnosrstej kokršpaněl
až mne zamrazilo... další naprosto brilantní myšlenka/životní postřeh... kam na ně chodíš?
01.08.2008 13:24:00 uživatel smazán
Silná je celá báseň, snad až drama...
Tohle jen potvrzuje to, co jsem před nějakým časem četl - že opravdu nešťastný člověk, který je třeba v depresi, se vůbec nezdá jako trpitel, na naopak. Ale v soukromí je nešťastník...
31.07.2008 19:46:00 Churry
V každém prý se skrývá něžný cit, jen je ho třeba nabudit. Občas i značně neortodoxními prostředky. Báječně napsané! "o)
31.07.2008 19:38:00 Lota
...tu zastávka, kde nemožno nehodnotit...zdálo by se, že o to tu nejde, ale musí se vědět...