Ze střípků pohádek
poskládám Říši divů,
ve které bloudím.
Ve stínu duhových fialek
a planných slibů,
tiše se modlím.
Černá pírka do vlasů vpletená
a horký sníh na rtech,
možná jsem zmatená,
topím se ve snech.
Vyhaslá přání zemřelých nadějí
se sladkými hříchy,
co spát mi nedají
a mění se
v potomky pýchy.
Jediný výkřik
rozlétlý nad mořskou hladinou
a můžu být volná.
Jediný výkřik
spletený mou vinou
a budu zas nevinná...
Jediný výkřik
se stopou zoufalství,
jenže jsem němá...