Za letních rán...

Co cítíš, když zvedneš hlavu k nebi
a po tváři ti slza stéká
prohry života štěstí
láska mohla by kvésti
ó bezmocnosti odvěká

Tlukot srdce do rytmu se vloudí
jako smutků tvých stín
z hlíny a vody
postav do nebe schody
vyjdi po nich
s čistotou vin