Zítra?

Dnešek je můj poslední den.
Vrah mi kudlu drží pod krkem.
Dnešek bude krátký jak sen,
v němž hřích mi byl odpuštěn.

Dnes zhasla poslední najivní naděje,
že štěstí se na mě ještě někdy usměje,
když vrah ostří do kůže mi zarývá
jen čekat, nic jiného mi nezbývá.

Čekat na smrt
a do té doby
přežívat a doufat,
kdyby...

Kdyby jizvy nezůstávaly na kůži.
Kdyby slzy nestékaly po tváři.
Kdyby deprese nepřicházely z nenadání.
Kdyby věděli, že smrt mi strach nenahání.
Kdyby spustili mě do jámy a pod zem.
Kdybych nebyla sama sobě vrahem...

pak bych ještě zítra mohla žít...