Vím, dáš mi cokoliv z toho co já nechci

klidně ti vypíšu
to jednoduché
tajemství zrození v nás

popřeju ti hodně chyb na nastřádaných
kamíncích z prachu
a opozdím se v jednání

jako celý život
se dělo
/nesporná propast touhy/

a ranní poledne
předstírajíc radost
moje přání
které by tvým
mohlo stát se

i kdyby
bylo to "někdy"
všechno se již stalo
boužel
vše se stane

v nekonečnosti
poskládané z mršin lidí
já
nemohoucně držím ruku svou
/měla být tvá/

již od našeho narození
spřádali náš začátek konce
víš
viděla jsem
jejich oči svítící
pekelnou září nebeských stráží

tak i kdyby
a když
teplo naše zmizí
a náš chlad se vypaří

nebudem si vlastně cizí
/hrstky prachu
co dlí příbuzným v podpaží/