Smiřuji se

Marně hledám slova,
v sobě se zaplétám,
chvíli může cit umlknout,
v srdci, žalem zmáhaném.

Bolest pak ustane,
a najednou, není!
Říkám si, kdo to je?
To už nejsem já...

A nejsem to já!

Ale noc je dlouhá,
a dny jsou tak prázdné,
tak jako můj osud prázný je.

A ráno zase sním,
jenom o tobě.
Abych byl sám,
tak jak mi to náleží.

Však pořád ve mně je,
hlasitě bije..
Čeká naivně.

Smiřuji se...pro dnešek