Rekviem pro sny

Sychravé dny času dušičkového nás vedou ke hrobům zapálit svíce. I já jsem šel cestou hřbitovní, ponořen do vlastního rozjímání, když zarazil mě pohled upřený a hlas neslyšný. Z lesklého mramoru staré hrobky se leskly toužebné oči mladé dívky, která po světě chodila, když svět byl ještě beze mne. Její tvář odrážela podobu všech lásek, které mě minuly.

Jsme svíce hřbitovní
která zvolna dohořívá
pro čas zmaru doby současné
neboť šepot osudu
nám připomíná omyl vlastní věčnosti.

Zabalím si malý uzlíček
svých hříchů vezdejšího světa
abych vykročil
k branám studeného ráje
cestou
kde minou mě
tváře hříšných
co smát se budou těm
kteří sny své nenaplnili
a nechali je rozplynout
v údolí marnosti.