Motýlí křídla v Austrálii
způsobila hurikán.
Chtěla bych pravdu vyřvat
a slova polykám.
Máme všechno a vlastně nic,
jen ten slavný život v kapse
a do oken bez okenic
padá prastarý déšť.
Maličká slza maličkého chlapce
naplnila celé moře,
tak do jednoho každého z nás
naplní jednou hoře.
Máme všechno a ruce prázdné,
snad jsme nebyli stvořeni pro život,
čas jde dál a přitom vázne
a každý z nás je sám.
Každý jsme svým způsobem sám. Pěkné obraty, myšlenky, za to ST! působivé.
14.11.2008 19:07:00 | NikitaNikaT.