Trnité řeky

Trnité řeky se zabodávají do svých břehů
krve a krve se z nich hrne, oči se strachy třesou
a z bodných ran potůčky pamětí vytíkají ven
budu tu sám, jedinný a zmrzačen

až věže se prohnou pod tíhou popela
a kapela přestane hrát zhrzené chansony
konstrukcím železobetonovým přetrhne se páteř
vyjde najevo, kdo bude se smát...já asi ne

Trnité řeky ropy a benzínu planou v noci
krve a krve a dychtící vlci, oči se hrůzou třesou
a z bodných ran nic než černý hniz odkapává
jsem tu sám, jedinný a zmrzačen

a v troskách a kulisách mocného města
ticho se jen ozývá, nikde nikdo, housle beze strun
prach a špína a cihly a trubky...bordel a mlha
vychází najevo, kdo může se smát...já? já ne...