Samota

Anotace: Samota je jen těžké břemeno,které nás tíží.

Samota

Proč brázdí tmou tak krutá dáma,
Která ti lehce skočí na ramena,
Ovšem je oříšek smést ji na zem,
Když kolem tebe omotala ten hedvábný lem.

Občas se i hvězd ptám,
Co tady vlastně na tom světě hledám.
Ovšem mou odpověď mi potvrdí,
Až to první svítání.

Takhle životem kráčím sama,
Bez lásky a opuštěna.
Skočila na mě ta dáma krutá.
Drží se mě jako pominutá.

Když ráno se probudím,
Její prazdný pohled spatřím.
Kouká na mě nevraživě,
Snad mě i lituje.

Ale tenhle den není až tak stejný,
Vždyť i šálek kávy se mi zdá levný.
Najednou podlamují se mi kolena,
Když ho vidím u mola.

Jdu za ním,plná lehkosti a radosti.
Oči se mi rozzáří,ale pořád nemám dosti.
Chci víc a víc,však samota mě zužuje
Teď směje se mi do obličeje.

Usměji se křehce a rozběhnu se prudce.
Spadla ze mě tíha,která mi mi svazovala ruce.
Už jsem volná jako pták,jen k němu rychle utíkám.
Už na nic nečekám,jen slasti jeho objetí se oddávám.