Čekání na milost
Jak je smutný a šedivý
ten svět,jež dálkami oplívá,
jež moře má a vítr
slunce ovívá.
Má mysl černou barvu má
jak uschlá květina
jak sklenka vína rozlitá
jak přetržená tkanina.
Čekám.
Čekám až v srdci mém,
slunce své paprsky rozlije
a v mysli mé
barva bílá se rozpije.
Asi jsi měla divný období co, že jsi čekala až slunce pronikne do tvého těla. Je to hezký, ale jak toho čtu hodně, tak smutnim, jak jsi asi byla smutná.
A tady mám jednu vítku. Rozlité víno není černé, je rudé, ale hezky se to rýmuje ...
01.04.2006 15:13:00 | Miro Sparkus