Labuť

Omámen nocí městem procházím,
na mostě ukryté krásy nacházím,
labutí věrnost se v hladině odráží,
jejich klid a krása až zaráží.

Jaká je asi voda po které plují,
z myšlenek vlastních dech se mi tají,
jejich bílá křídla v jiném světě tančí,
Co mají? Jen sami sebe, to k životu stačí.

Okolní bytí, a osud lidský, nevnímají,
i já znal pocit, který mají,
jak se jen na vlnách unášejí.

Pocit ten je v zapomnění.
Já jen doufám, že se něco změní.
A že skončí mé utrpení.