Světlo
Jak mraky po obloze
můj život plyne
rychle a stroze
čekám jen až zhyne.
Čekám.
Čekám na tu chvíli
kdy mrak se rozplyne
jak život můj se rozptýlí
a uhyne.
Pozoruji hvězdy
a slzy jež se třpytí
řikám si ať navždy
ukončí mé bytí.
Možná se rozjasní
slunce paprsek mne zasáhne
a řádky básní
po papíře ruka má roztáhne.
O tom jak život se ve mne spletl
paprsky jsou
a můžu říct jen TEĎ.
Teď je můj život sluncem zahlcen.
No už jsem se lekl co to čtu, ještě že je tam ta poslední sloka a zvlášť poslední verš, jinak bych nevěděl co napsat. Nemůžeš čekat až tvůj život zhyne. To nedělej hej, nevim proč, ale byla by tě škoda ...
01.04.2006 15:06:00 | Miro Sparkus