Nic..

Nic..

Anotace: .. mi nezbývá

Nic mi nezbývá než obejmout Slunce
když v srdci taje led, uhoří ruce

tělem se přivinu k zářivé kouli
z andělských zbyde slz pára se solí

letím vstříc hvězdě, už tlí na mně roucho
od Země dál, k Slunci blíž, každou trochou

na zádech planou mi obě dvě křídla
naposled máchnuv tříšť jisker vylítla

tváře mám bílé, rozpáleny jasem
v očích pár rudých skel, neboj, to já jsem

ať srdce ledové ven párou syčí
s ním k Slunci tisknout se mně se nepříčí

několik tmavých skvrn - chybička krásy
Slunci lpí na tváři.. na věčné časy
Autor Petbab, 05.02.2009
Přečteno 306x
Tipy 21
Poslední tipující: PIPSQUEAK, vílí křídla.., Radek.oslov.Šafárik, NikitaNikaT., Holis, Caracol, Manon.H, Psavec, Lenullinka, Simísek, ...
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Opravdu krásná, silná, pocitová a lehce emoční báseň.... víš, některé skvrny už nezmizí... ale to není na škodu, to přecik milovanému člověku nevadí, nevidí to jako chybu... až na nětkeré výjimky.

07.02.2009 12:18:00 | NikitaNikaT.

líbí

krásně dojemná...

06.02.2009 14:29:00 | Caracol

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel