Nic..

Nic mi nezbývá než obejmout Slunce
když v srdci taje led, uhoří ruce

tělem se přivinu k zářivé kouli
z andělských zbyde slz pára se solí

letím vstříc hvězdě, už tlí na mně roucho
od Země dál, k Slunci blíž, každou trochou

na zádech planou mi obě dvě křídla
naposled máchnuv tříšť jisker vylítla

tváře mám bílé, rozpáleny jasem
v očích pár rudých skel, neboj, to já jsem

ať srdce ledové ven párou syčí
s ním k Slunci tisknout se mně se nepříčí

několik tmavých skvrn - chybička krásy
Slunci lpí na tváři.. na věčné časy