žebrák

...

naplněn chvílemi
všedního prožitku
duše má ujídá
citu si ze zbytků
které tu pohodil
kdosi jen z rozmaru
city mé před chladem
zamotám do cárů
sedím si uprostřed
místního tisku
a marně bys hledala
v očích tu jiskru
odešla za ruku
společně s chvílí
kdy naposled
viděl jsem obličej milý
a tak tu o hladu
zůstanu navždy snad
s pocitem v kapse však
že bylo mi dopřáno milovat

...