zklamání

Zdá se to být prosté
proč touha v nenávist roste
není však nikdo bezchybný
jen zrak přátelství - pochybný

trápení kolemjdoucích lidí
jenž za chodící masky - se skrývají
uplakaná tvář zklamaného srdce
krvácí v odpoledním dešti

trpká příchuť všedních milostí
čekat, jestli nám někdo odpustí
snad nebe, či peklo?
Mé srdce z toho změklo...

jak kámen bez lásky není sochou
člověk bez srdce není člověkem

Jak stopy v srdcích zaváté
na ty roky proklaté
jak na dlani čára života
zahání nás

...do kouta

/Schoulená v ulitě
proklatě vzlykajíc
chovám se neskrytě
nic nikomu říkajíc/

usínám

Tak /na-štěstí../