Láska

Tkám v myšlenkách hvězdný prach,
až do nejvzdálenějších drah,
ať to stojí, co to stojí,
nejsem, kdo se hrobu bojí.

Nevěřícně sedím sám,
slzy nepostrádám,
sám si tu namlouvám,
že blíží se konec.

Vzdálená vzpomínka,
moje srdce protkává,
v ní žije láska,
tam byla láska pravá.

Ta nyní tak neznámá,
nadosmrti zlámaná.

Ptá se na vlastní existenci,
v tomhle světě přeživších.