Proklínám úsměv tvůj každý!
Kéž nenávidím ho navždy.
Proklínám rty tvé vřelé!
I dnes cítím je na svém těle.
Proklínám prsty tvé něžné!
Ať dotyky jsou pro mě běžné.
Proklínám žár tvého těla!
Jenž víckrát zažít bych chtěla.
Proklínám modré tvé oči!
Srdce se mi snad rozskočí
tou bolestí z tvé nejistoty
- co já... a co ty... ?
O proklínání modrých očí by se dala napsat sposta slov...Každý někoho a něco proklíná...obzlášť co se týče citů je prokletí bolestnější a bolestnější...
Krásná báseň...
03.05.2009 22:52:00 | Dev_LATea_princess
Je v tom hodně niterných pocitů, zloby, vykřičeného zklamání, text se mi líbí
03.05.2009 20:55:00 | Kubino 2