Když srdce krvácí

Anotace: proč jsem se jen ze sna probudil

Moje srdce pláče pro tebe,
hrozně moc mi chybíš,
život jak mráz zebe,
když další ráno sníš.

O lásce roky vzdálený,
tak se ze sna usmívám,
pro chvíle navždy kouzelný,
když tvoje tělo objímám.

Jak já nenávidím to probuzení,
kéž nemusel bych vstát,
nechci zjistit, že to tak není,
ani, že tě mám tak rád.

Tam ve snech jsi pořád se mnou,
a já v životě nechci dýchat,
ať trny skončí bolest mou,
netřeba dál srdce píchat!

Tak pro tvůj úsměv, tu slzy kanou,
jen pro tvůj dotek, dám svět stranou,
v tvůj polibek, mi rty planou,
pro tvé objetí, se mé ruce vztáhnou...

Tak konám před světem přiznání,
co ve mně je, k šílenství dohání,
nekonečně dlouho cestu ven hledám,
den za dnem láskou zkomírám.

Přiznávám se, já tu vše prohrál,
jak dlouho musím ještě dýchat dál?

Chci už jenom, ať je konec... Dávno nemám pro co žít.