Panenky

V slzavém údolí nevšedních krás,
tam, kde nic nebolí, postávám zas.
Tichoucí zpěvy hromících blesků
lehký tanec při rozbřesku.

Vlající šat, šednoucí nebe,
pár krásných vzpomínek,
ze kterých až zebe.
Harmonie sehraných harf
ze Tvých vlasů.
Tak, jako za starých časů...

vzpomínáš?
Těžko..

Roztemnělé zraky červánků,
šeptajíc naději ve spánku.
Po špičkách důlky v srdci tvořím,
vše co se vytvořilo.
Náhle rázem...sbořím..

Pod křídly dne, mezi dvěma mosty,
zametám prach ze zapomenuté cesty,
prach z očí, ze vlasů, z dlaní,
vždyť život je jenom...
Hraní

Kruhy v polích a nevysvětlitelné
záhady, beznaděj a nové nápady.
Zlatavé pláně, buřič blesk,
jenž vhání mi oknem samý stesk.

A píseň bez tónů, slov a myšlenky,
zatopený lom a staré panenky
bez očí, nohou...

Kráčí si...
...mohou?