Již ptáci deštiví oblohou táhnou...

Již ptáci deštiví oblohou táhnou,
za chvilku spustí svůj lijáku song,
čekáš tu na štěstí chvíli již drahnou,
snad přijde než Smrtka udeří v gong...

Chmury jsou vozová hradba mračen,
těžko je zdolává zahořklý smích,
ploužíš se světem dál, pláčem zmáčen,
ze srdce rampouch ční, v duši je sníh...

Být hombre toulavý je osud Tvůj,
vydán jsi napospas života hrám,
tváří v tvář vichřici nepřízně stůj,
hrdý a nezdolný, i když jsi sám...

Těm, kteří s Tebou sdílí Tvou stezku,
dej úsměv s vírou, ač sotvas je znal,
když světem ploužil ses od rozbřesku
do chvíle, kdy západ růžemi vzplál!