Úniky

Anotace: není to báseň, ale nevěděla jsem kam s tím. Jen pár hloupých pocitů...

Zaprodána…zničujícím pohledům,
pod kůží miliony zrezivělých žiletek
a na tváři zlomený smích.
Sbírajíc staré zápalky z šedé země
doufám v zahřátí.
Zase sama…tvé oči mě úzkostně míjejí,
a přesto šlehají přes záda jako zdivočelé biče
- snaha vymotat se zdá se marná.
Výčitky svědí na pohmožděném zápěstí
a slzy mi smývají krev z tváře.
Naivně sním….Pořád stejně hloupá.
Koušu se do okoraného rtu
a jdu dál…Bosa, přes trní a kameny,
ale s odhodláním….a pevnou vírou v život.