Smést drobky pod polštář,
nalhávat, že jsi lhář,
uklidnit duši,
uklidit v duši,
čekám klid,
než nastane ticho.
V rohu záchodové mísy
s koleny u brady
sedět
mlčet
utéct
nechat se splavit proudy
nekonečna.
Střep volnosti schovat do kapsy
za zvuků šumění vody
uletět.
Když konec stane se čímsi prvotním........
V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu...to mi vyvstanulo na mysli jak jsem četl o tom tichu a prázdnu.
28.08.2009 22:04:00 | Chancer