probuzení

Anotace: nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř

Nebeský kůň v mracích ržál,
z úst blesky k zemi posílal
a mraky žalem zpívaly
a slzami zem smáčely
a v té nekonečné slotě,
co sílu svádí ke dřímotě,
duše,která ještě žije,
probouzí se z letargie.
Ještě žije,tiše vzlyká,
už z reality neuniká.
Duše,jenž pozbyla bezbrannosti,
sílu hledá v upřímnosti,
odhání od sebe černou tíseň
zpívá si do nebe svou tichou píseň.
Ten,co pohrává si s její vůlí,
ztrácí nad ní moc,
Rány už necítí,
jen přečkat tu dlouhou noc.
Až tma promění se v úsvit,
tak duše začne zase žít