Souznění

.
Souznění

Poeta když snívá, létá nad oblaky,
a jeho múza zas vetkne slovům rým,
má jistě velký sen - sám netuší jaký,
aby pak procitl na trnech ostružin...?

Sám možná nechápe, jakou silou vzlétá,
obtěžkán závazkem ke krásné rodné řeči,
někdy však věta, když po múze je veta,
ustrne v křeči div jej nerozbrečí...!

Vzlety a pády v něm nikdy nevyhasnou,
obnaží na odiv témata závažná,
a tak jen snílci, nad jeho umem žasnou
a pouze křupan jej bere za blázna!

Vždyť jako na strunách svá slova rozeznívá
vyzývá k souznění i všechny přítomné
s ním každé srdéčko, jak hlas ve sboru zpívá
vše hezké – české je, a krásně spisovné...
.