chladný dech

V Evině rouše
uprostřed vřídla
podobna mouše
chránila křídla.

V té horké lázni
nemrzlo tělo
ve velké bázni
díl tepla chtělo.

Už mlha stoupá
odění nemá
na slova skoupá
ústa snad němá.

Zahal svou nevinu
to dobrý skutek
však lapen při činu
raději utek.

Zima tak chladná
sesedla z mraku
a radost žádná
z jejího zraku.

S vílou na moutě
tančit v objetí
mít ji v chomoutě
bývá prokletí.

V Evině roušce
při chladném ránu
smrtelné zkoušce
víla šla k pánu.