Umírání

Anotace: Když sfouknou svíčku...

Sbírka: Pel z křídel motýlích

Roztrhané mlhavé cáry děsí vše živé
a smolně černé svědomí už zasypává duši,
do uší hvízdá ti vítr tóny falešně křivé,
pohárem plným zrady tvé kruhy ruší.

V osidlech mámení zmítáš se v křeči,
marně snažíš se strhnout svá pouta,
topíš se ve víru temných pomluv a řečí,
dusí tě jedem napuštěná sousta.

Tisíce ran se slévá v jedinou jednu,
a bolest kulminuje v ostré hyperbole,
tvé tratící se „já“ zoufale padá ke dnu,
snad hledá útěchu a spásu tam dole.

Slzy zoufalství do trnové koruny vpletené
jak démanty září na dně odkrytého hrobu,
tvé srdce neplodnou láskou raněné,
arytmicky hledá svou poslední dobu.

Pak vysoký zlověstný tón naplní tě hrůzou,
už nevnímáš ten rej a shon,
usínáš tiše políben nádhernou Múzou,
co zvěstuje ti věčný mír a skon ...

A v dáli tiše rozezní se tklivého umíráčku zvon ....