Nahý svět

Anotace: Ironická alegorie dnešního světa.

Sbírka: Tajemství noci

Přišel ke mně anděl
a na pár chvil
zbavil mé oči slepoty
a co jsem zřil
to zapomenout nemohu
bych do konce věků žil

Ta zmučené Matky Země líc
ty hory mrtvých těl
spálených, zmučených, trhaných
jež popatřit jsem směl
zrůdy a hnusné tváře hnis
kéž nikdy bych neviděl

Z močálů temných zrůdy jdou
větvoví stromů-šňůry střev
hudbou je lidský křik
kdo dychtí moku-z tůně krev
žhavé uhlí cesty lem a kol jen...
kříž
tisíce křížů, smrti dřev.

Kobylky-dříve běsnění
mor a smrt-snad jen smích
krvavý dešti osvěž nás
potrestaný byl každý hřích
hlupáku, co teď? nás víc nezlomíš
nás zmučené, nás zatracené
poslední hlásek víry ztich

Uprostřed té světa bídy
jak boží slza strom se skví
nádherný v tom hnícím hnusu
nohy kráčí, snad oči bdí
náhle anděl zadrží mě slovy:
"zadrž, červe, toť oáza pro VIP"