Krouží, hledá, pláče
Naděje lidí, kteří
Hledají smetí v dlaních
Když svírají cigárko u parkáče
A trapně pořád věří
V den, v noc, v kouzlo osudu
V ironii dětí
S otázkou co bude až tady nebudu
Do očí meteme jen kupu smetí
Co mění se v pláč
Ve slané krůpěje potu
Ve dva krvavé pramínky
Za zdí z ostnatých plotů
Utopí i Optimista své poslední vzpomínky
Na dny, kdy bylo krásné žít...........