Zmatená...

Umět tak číst ve tvé tváři,
jako v otevřeném snáři
a dostat odpověď nad slunce jasnou,
když vše v okolí utichne a světla zhasnou.

Umět se tak vyznat v pocitech svých
a nebát se myšlenek záludných,
jež zatěžkávají mysl mou nechtěně,
nevím co myslet si mám , cítím se zmateně...

Umět tak zadržet slzy, co derou se mi z očí,
a zbavit se strachu, že vše krásné jednou skončí...