Jsem daleko, daleko od tebe.
Stojíš tu vedle mě,
díváš se jinam,
děláš, že tu nejsem.
Vzteku jsem plná,
nesmím, nesmím se hnout,
mohla bych tě zabít,
zlostí uhranout.
Daleko, daleko od tebe.
Já vím, že mě vnímáš,
jsme tu, jak dva kusy dřeva,
nechci ptát se, nepochopím,
tobě tohle "neva"?
Jsem jak časovaná bomba,
co s tím můžu udělat,
zavřená tu v katakombách,
kde pro tebe led nechce tát.
Daleko, daleko od tebe.
Daleko od tebe přeju si být,
radši sama, než v tom vězení,
s kýmkoliv, kdo chce se mnou žít,
a nesmát se mi, že nic se nezmění.
Daleko, daleko od tebe,
od tvého nevšímání,
od té lhostejnosti,
která mě ničí dosytosti,
daleko od tebe, kopřivo žahavá.