Anotace: (ne vždy co napíšete je skutečnost, avšak někdo se s tím může ztotožnit)
Promiň,
že se nesměji....
Asi není proč,
když tě vidím jak pláčeš....
Promiň,
že se nedívám...
Když tě vidím,
zvracet svojí černou duši...
Promiň,
že ti nepodám ruku....
Když snad již posté,
klopýtáš tmou a hledáš cigarety...
Promiň,
že nemluvím...
Když říkáš hlouposti,
a žiletka v ruce hlásí se o slovo....
Promiň,
že tě nelituji...
Když už nemám sílu,
být s Tebou....
Promiň,
že tě nechám rozhodnout....
Co je ti milejší,
jestli život nebo smrt...
A ona tě zkouší,
a zpívá ti do ucha....
Že tam ti bude líp,
ach, tak... promiň...
Že tě nechávám,
aby jsi si mohla vybrat....
Svojí cestu,
svůj osud....
Neříkej,
že je mi to jedno....
Když vidím jak moc jsi ztracená,
jak po dne hledáš to svoje štěstí...
Opilá,
svým vlastním zmatkem....
A láska je,
rozdat všem tělo....
To jediný ti asi zbylo,
tak promiň.....
Odpusť,
ale nemám už sílu.....
Je mi to líto,
mami.........
Hold máš smůlu,kdo mi párkrát okomentuje básně,ten už se mě nezbaví :-),pokud je ten komentík ze srdíčka a né z vypočitavosti,tak je to na celý život...Neboj budu se vždy vracet :-)
29.09.2010 21:11:00 | Danger
Pokud chceme být štastní,musí nám vždy něco chybět.
Baseň je krásně smutná,tak jak kapky na okně pomalu padají do nekonečna světa.
27.09.2010 19:34:00 | Danger
Někdy se i z pouhé fantazie stává rychle a zcela nechtěně realita..bohužel. Ale to se pak také většinou ani není za co omlouvat. Je to slzavé údolí, tenhle svět!
25.09.2010 13:31:00 | Chancer