Dám

Velké dlaně schovají drobné ručky.
Velká náruč zažene můj splín.
Dala bych hory všecky,
za to, abych mohla být zase s ním.

Dala bych všecky lana, skoby a mačky
za dotyk jediný, za něžný polibek,
který by nebyl studený.

Když tyhle všecky věci dám
a ony zmizí z povrchu,
vrátí se jeho tělo k nám
a mě vezme znovu za ruku.

Miloval hory.Možná víc než mě,
když ale dobré kouzlo zvolím
a on mě znovu obejme
jeho tělo a náruč budu zase mít.

V horách jeho srdce navždy zůstane.

Tak si tedy hory stůjte, tam kde jste do teď stály.
Nechte si jeho tělo, srdce a duši
vy zlé, vysoké a šedé skály !
Mé srdce tiše a smutně buší.

Proč nevzaly jste i mé tělo,
když máte mou lásku, srdce i duši?
Jak mám dál žít? Kdo to tuší?