Halí se do hávů z černého peří vran
Vpíjí se do srdce, duše,a do všech ran
Ledovým dechem zastudí na těle
Jak mi pak samotné má býti vesele
Temný zrak na mne stále upírá
Ač mezi lidmi, jsem člověk co smutkem se užírá
Já píšu asi po půlročním bloku, kdy jsem nebyla schopna napsat ani řádku....tak se teprve "rozjíždím" :)
01.12.2010 20:43:00 | Moniska
Občas ti tam rýmy trochu drhnou, ale jako celek se mi to líbí. ;)
01.12.2010 17:26:00 | Andělskými perutěmi chráněna