Černé chmýří

Anotace: Pocitová...

Kde je to, co bylo v nás,
kam vítr vál, vzal s sebou čas...

 
A černé chmýří se tvářilo nevinně,
umí brát všechno v jediný vteřině...

Chci schovat se před ním, před tebou,
před strachem pod stůl a za stěnou...

 
Tam, kam ani sluníčka nesmí zář,
chci zavřít oči, bolavou skrýt tvář.

Aby víc mně nemohlo nic zranit,
protože jsem hloupá a neumím se bránit!

Z hlubin hlas mi vždy dobře radil dosud
teď říká však Odejdi, naplň svůj Osud...

Ale nemohu, proč mě mé svědomí dál mučí,
a sama sebe musím vzíti do náručí...

Možná když se zeptáš v noci co jsem zač,
odpoví ti ticho a v něm, vzdálen, pláč...

Tvé oči, snad dají mi pochopení,
pak už nikdy neřekneš co je, když nic není.