Netopýr

Můra smetla z křídel prach,
snaží se pod hábit skrýt můj strach
z olověných háků na lampách
v rozsochatých lípách

Nechci se dál potácet nocí černou,
hledat náruč něžnou, věrnou
Unavuje mě noční život dětí,
co zatínají pěsti
a šavle do srsti

Roztáhnout křídla a vznést se
nad střechy domů, nést se
jako páv na břehu fontány
Ne jen k ránu lízat rány
a tesknit pro obzor

Moci vkloznout lehce do dlaní
své v šeru skryté paní
ověšené hvězdami, půlměsíc
jí snést, snést blankyt

Nerůst opuštěně jako v poli pýr,
být víc než šeredný netopýr,
jenž ve dne hledá hlučnou skrýš
a v noci ticho lásky spíš