Někdy

někdy

když se usměje mívám pocit
zbytečnosti
tak trochu jak poslední zámotek monarchy
co zaspal odlet přes půlku zeměkoule
a nepočkal ani jediný

někdy

když se dotkne černé lokny
vzpomenu
na krkavce, co v hejnu budí ráno
ptačím posměchem a v křídlech prach
časných vlaků

někdy

když projde kolem okenních tabulí
vidím
stíny včerejších hádek
v odrazu zašmudlaných tahů
ačkoliv se nedívám

a pak se prostě rozprší
a rozpije po ci ty
vz
..po mí nky
vi di
........ny

hlavně když sedím poblíž