Vzpomínkování

Roztančené do úsměvu tváře
do široka otevřené oči
jako dva knoflíky u polštáře,
svět se mnou vždy zatočí.

Tak rád jsem se nechával omývat
krůpějemi tvé nekončící lásky
a když chtělo se nám spát
v objetí,ruku v ruce,žádné otázky.

Rána v blaženém probouzení
ty schoulila ses do náručí mého
nekonečně kanilou citů propojeni
dýchali jsme jeden pro druhého.

Dva lenoši zpití životem
dvě duše spoutané láskou
minulost dnes dýchá mrazem
na rukáv s černou páskou.