Když život nedá se už žít
Když život nedá se už žít
zítřek být dneškem šanci nemá,
přál bych si, Lásko, odejít
jak kapka vody odpařená
po tichých tlapkách kočičích,
by ani slza utajená
nerušila Tvůj šťastný smích,
rozplynout se jak mořská pěna,
konec svůj světu zatajit,
prostě se odsud ztratit náhle
a do Nicoty odejít
s větrem, co venku skučí táhle...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskPřipadám si jak počasí,
nálady svoje rychle střídám,
někdy se krásně vyčasí,
jindy jen samé stíny vídám.
Život je prostě takový,
nejen do Říma cesty vedou,
jsem jako deštík májový,
někdy vidím jen barvu šedou...
A jindy pravou nohou vstanu,
svět v pestrých barvách vidím zas,
a usmívat se nepřestanu
i kdybych zaslech Smrtky hlas!;o)))
12.05.2011 12:41:00 | Kozoroh 1
vždycky ta cesta někam vede,
i když je kolem všechno šedé,
paprsek světla stále svítí,
někde tam v dáli voní kvítí ...
12.05.2011 12:20:00 | nejsembásník
smutná...moc pěkná...ST.
11.05.2011 19:18:00 | Maryje...
Opravdu smutná báseň a mně velice blízká, když ohlédnu se jenom pouhým krůčkem zpět... Rozumím Ti.
05.05.2011 06:07:00 | NikitaNikaT.
Skvělej rytmus!
04.05.2011 22:01:00 | No Shame
tak bolestně pravdivé.. hezká
04.05.2011 20:26:00 | Caricia