Papírek na dně batohu

Našla jsem na dně batohu malej papírek,
připomínku mojí, tvojí, naší věčný viny,
je jak sůl zadřená do mý hladký svaloviny,
malej jak pětkrát přeložená A trojka,
do toho co bylo a už nemůže být náhlá spojka,
je na něm jediná kraťoučká rozmazaná věta,
pro mě velkej kus tohohle zmatenýho světa,
najít ho teď to mě fakt dostalo,
proč se to najednou tak děsně posralo?

Já Tebe taky navždy,...
... miluju?
... nenávidím?

A proč vlastně?
V podstatě jsme nikdy neměli šanci.