Anotace: Někdy máš dny, kdy máš chuť z této planety odejít...
Stojím na střeše vysokého domu
a vítr vane kolem mě.
Koukám před sebe,
vidím jen prázdno.
Přibližuji se k okraji
a podívám se dolů.
Auta jezdí po silnici
a lidi chodí po chodníku.
Mé poslední pohledy na svět.
Mé srdce mi stále říka,
že sem patřím
a je to můj život.
Já se to snažím ignorovat,
ale nějak mi to nejde.
Ale říkám si,
že je pozdě a nemohu couvnout.
Zavřel jsem oči
a zařval:
"Sbohem Světě!!!!!!!!"
Skočil jsem.
Letím volným pádem,
vítr roztrhal mé oblečení.
A teď už jsem mrtvý...
Vím že se všichni diví mému věku, ale doopravdy netuším proč takový věci mě napadají...
06.02.2006 13:29:00 | Lord Wooler
A jindy máš zase dny, kdy jsi rád, že jsi neodešel. Těch je víc. Pěkně podané emoce ve Tvém věku. Jen jim nepodlehni, byla by to škoda :-)
05.02.2006 18:01:00 | Buližník