U kříže na vrcholku skály stojím
A shlížím dolů, na špičky stromů.
Pohledem šrámy na duši své hojím,
Sem vracívá se mé srdce domů...
Lehounký vítr mi pročesává vlasy,
Na tvářích kapky deště mám a slzy.
Tíživě teskno je mi z té krásy...
Kdy se sem vrátím? Pozdě je každé brzy!
vydrápu li se křížovou cestou až nahoru, jsem zpocenej, ale u Tvé básně, jen příjemně naladěn.. :-)
25.02.2006 21:22:00 | Buližník
:) má to svou náladu a jsem rád, že konečně někdo popsal tu chvilku, kdy se vydrápeme někam na svý místo a sme tam sami s krajinou a dejcháme ten čistej vzduch a najednou je v nás všechno jiný a žít je najednou snadný aspoň tu chvilku. připomělas mi ji , tu chvilku. děkuju.
25.02.2006 19:26:00 | kulishak