Pan Stín
Pan Stín
Sedí tu na zdi, zrak ze mě nespustí,
směje se Stín, zdá se to dávno,
nakreslen malířem Věčností,
šedým štětcem na bílé a studené plátno.
Stále je se mnou, bydlí v mé hlavě,
slušně ho pozdravím: "To jsou k nám hosti!"
A stín se jen usmívá, za ruku bere mě hravě,
zůstává on, ze mě jen kosti.
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
