Zavřete dveře,
ať neuteče.
Je ho málo,
a pláče.
Zavřete okna,
ať neslyší.
Je sám
a tišší než tiší.
Uhaste krb,
ať zmrze.
Je malý
a hned upadne.
Zničte střechu,
ať prší.
Je malý
a tišší než tiší.
Vemte mu cit,
ať nemiluje.
Je smutný
a nežije.
To vše,
a ještě víc,
ať je tiše
a není nic.
Ale jen na chvíli!
Pak otevřete dveře,
ať vyjde na ulici
a slyší smích zvonící.
Otevřete okna,
ať slyší,
krásu dnů,
tišší než tiší.
To vše,
a ještě víc,
ať je tiše
a není nic.
Moc zajimavě pojato, a já si to přečetla takovým rychlým, dychtivým tempem. Líbí
11.03.2006 19:05:00 | Nausika